Májová výzva! Precvičte si písanie!

Je tu druhá časť SPISOVATEĽSKEJ VÝZVYČo vo vás tieto vety evokujú? Aký príbeh by ste k tomu vymysleli? Stačí aj jeden kratučký odstavec, len dotyk myšlienky. Môžete skúsiť aj rovno dve verzie! Jednu negatívnu a druhú pozitívnu. Napíšte mi Vaše príbehy do komentárov na blogu, okomentujte aj príbehy iných. Podporme sa navzájom v kreativite!

1.) Hra sa načítala, vybrali ste si postavu. Nasmerujete vášho rytiera do arény. Počítač načítava protivníka. Zase ten istý. Zas ten istý neschopák, ktorý býva online o tom istom čase. Povzdychnete si a predsa len zaútočíte. Ide mu to. Dáva vám zabrať. Ako vždy. Je dobrý... ale... Už zase! Jeho postava prestane bojovať. Aj sa hýbať. pretočíte očami. Zase... Už ste zvyknutý. Nedorazíte ho, necháte vašu postavu mávať mu pred očami. Niekedy sa do pár minút začne hýbať znovu.




2.) Hudba sa ozýva už od rána. Tanečníci a predavači sa hmýria na námestí. Vôňa jedla sa mieša s čerstvým vetrom a pachom potu. Ty stále postávaš pri stene. Znovu na teba uprela svoje modré oči.




3.) Horúčava dňa sem neprenikne. Na chrbte cítiš slabý prievan. Ako dotyk ľadových prstov. Započúvaš sa. Kroky a hlasy tvojich priateľov k tebe neprichádzajú tiež.



Komentáre

  1. 1.) Prešiel som sa do kuchyne pre čaj a na obrazovke sa stále nič nezmenilo. Prevrátim oči. Po tých týždňoch mu napíšem správu. Vyhýbam sa vulgarizmom, ale jasne mu dám najavo ako mi to celé lezie na nervy a bol by som rád, keby neplytval mojim časom. A idem hrať niečo iné.

    Na druhý deň mi bliká obálka. Čítam... zahryznem si do pery a stiahne mi hrdlo... vraj sa ospravedlňuje. Jeho mama je chorá. Ťažká psychická porucha... vraj je to s ňou ťažké. Musí veľakrát odísť od počítača. Už ma vraj nebude rušiť...

    Odpisujem... Odpisujem dlho. Správu dvakrát po sebe vymažem. Ale nakoniec zosmolím niečo, čo dáva zmysel. Chápem, že je to ťažké. Nehnevám sa. Chcem pomôcť. Je to dobrý hráč, možno by sme spolu mohli hrať niečo iné.

    Na odpoveď nemusím dlho čakať. A tak už dva roky hráme ťahovku cez internet. Často sa aj rozprávame. Dnes sme sa znovu vrátili ku starej hre a čistíme spolu hrad od príšer. Jeho mama dnes umrela. Bude to dlhá noc.

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Hudba sa ozýva už od rána. Tanečníci a predavači sa hmýria na námestí. Vôňa jedla sa mieša s čerstvým vetrom a pachom potu. Ty stále postávaš pri stene. Znovu na teba uprela svoje modré oči.
    Je to pohledná dívka a výšivkou zdobené šaty podtrhují její půvab. Když se opět věnuje zákaznici, pořádně si ji prohlédneš. Vážně je velice hezká a navíc jí na tváři hraje tajuplný úsměv.
    Opravdu bys ji mohl zajímat zrovna ty? A čím bys ji asi tak zaujal? Je mladinká a ty už máš na skráních pár šedin a v nohách stovky mil. Rád si namlouváš, že díky nim vypadáš zkušeně a nebezpečně, jenže když poránu lezeš na koně a lupe ti ve všech kloubech, pravdě neunikneš - stárneš.
    Znovu zachytíš její pohled a tentokrát nepředstíráš, že sis toho nevšiml. Usměješ se. Překvapivě ti vstřícné gesto oplatí.
    Po dalším pivu a dvou kalíšcích medoviny zjistíš, že se náměstím přesouváš ke stánku, u kterého nabízí své zboží. Jiné děvče by se možná v záplavě stuh a vyšívaných port ztratilo, její krása však nezapadne.
    Všimne si, že se blížíš a její obličej se celý rozzáří. Páni, už dlouho jsi se necítil tak vítán. Že by snad doopravdy měla zájem? Třeba se jí líbí zralí muži... Konec konců, buďme upřímní, co tak ti mladí cucáci v posteli předvedou? Můžou sice hned a rychle, jenže taky hned odpadnou. Popotáhneš si kabátec a trochu vypneš hruď. Na svůj věk vypadáš pořád dobře, život dobrodruha člověku nedovolí zlenivět, a když trochu zatáhneš břicho, je to ještě lepší.
    Zatímco se proplétáš mezi posledními kolemjdoucími, rychle přemýšlíš, jak začít hovor. Teď ta divoženka s kouzelnýma očima, které ti připomínají vlastní mládí, samozřejmě nebude moct opustit svůj stánek, ale třeba by byla ochotná zajít na oběd nebo se sejít večer za soumraku.
    Otevřeš pusu a nadechneš se k pozdravu.
    "Ach, jsi to ty strýčku!" vyhrkne radostně ta malá mrška. "Kde jsi byl celé ty roky?"

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Horúčava dňa sem neprenikne. Na chrbte cítiš slabý prievan. Ako dotyk ľadových prstov. Započúvaš sa. Kroky a hlasy tvojich priateľov k tebe neprichádzajú tiež.

    Rozbehnem sa naspäť širokou chodbou. Niečo za mnou zašuští. Musím zrýchliť. Musím... Bolia ma nohy. Niečo ma zvidhlo do vzduchu. Bolesť, strašná bolesť...

    OdpovedaťOdstrániť

Zverejnenie komentára